Můj příběh

31. srpna 2011 v 9:39 | VΣrulle* |  Téma Týdne
Můj příběh... Co k tomu říct, buď si můžu něco vymyslet a nebo začít od začátku?! To bude asi lepší.
Můj příběh je dlouhý asi tak 13let a několik málo měsíců. Jako malá jsem byla nejštastnější dítě pod sluncem. Každou neděli jsem jezdila k babičce za sestřenkou Kájou. A doma blbnula s druhou babičkou a dědou a když se můj taťka vrátil z práce tak s ním. Po celou dobu jsem si taky hrála s mamkou. Na zahrádce trhala babičce kytky. Koukala se pozdě do noci na televizi. :D Ale to psst! Prostě byla jsem jako v pohádce. Potom o tři roky později se mi narodil brácha. S tím jsem si taky vyhrála a začala jsem chodit do školky. Kde už to zažalo. Pomalu jsem začala zjišťovat že na světě nejsou jen hodný holky a kluci, ale i takový ty fifleny, který byly schopný podrazit mi židličku. Samozřejmě že s těma sem se nekmarádila. Měla jsem svoje kamarády a zase byla šťastný. Uměla jsem se vypořádat s těmi co mi nebo mým kamarádkám chtěli ubližovat a protože sem byla malá hubený tyčka většinou jsem je zmátla tím, že jsem mluvila a mluvila. Dokonce daleko lépenež ostatní. Moje paní doktorka řekla mamince že jsem první co zná dítě které tak brzy mluvilo už po 1 roce jsem mlela jak ztřeštěná. Taky se dozvěděla že jsem hyperaktivní dítě. (To je znát i teď :D).


Jenže potom nám dostavěl taťka baráček o 6 kilometrů dál a tak sme se stěhovali přes jednu vesnici do vesnice 6kilometrů dál. Svoje kamamarádky ze školky jsem ztratila. Až na jednu s tou sem začala chodit na balet. Společně ještě s holčičkou kterou jsem potkala tady v Nejmenované vesnici. Eliška a Kačka byly moje nejlepší kamarádky. Samozřejmě že jsem měla ještě další, ale ty už nebyli tak dobré. Věděla jsem že by mě podrazili kdyby se jednalo o ně.
Ve školce jsem se potom hodně skamarádila ještě s jednou holčičkou a to Terkou. Byla sice o rok starší, ale nám to nevadilo. Jenže ona šla potom do školy a já byla teprve předškolák. Ten rok jsem přežila. Jenže potom další změna Eliška šla do školy jinam. A tak jsem do školy zčala chodit jako jediná holka a sedm kluků. Však učitelky nám říkali Sněhurka a Sedm trpaslíků :D. Na vesnici je malotřídka takže 1-2třída byli spojené a 3-5 taky. Potom když jsem byla v druhé třídě měla jsem nejlepší kamarádky 4. Elišku, Kačku, Terku a Markétu. Ta byla ovšem někdy nafouknutá hlavně v případě že byla obklopená 2. slepicema.
Školu jsem skoro dochodila, bezvětších problémů. Ve druhé třídě jsem dostala dutku třídího učitele za to že jsem zůstala společně s Terkou ve škole a našla nás tam uklízečka dávno po ukončení školy.A taky rodiče kteří klepali na školu. Málem bych zapomněla v 1. třídě jsem hodně kamarádila s jedním klukem Martinem. A s tím sme pak dělali domácí úkoly na chodníku před obecním úřadem. :D A já zapomínala že mám v ten den balet. Ve třetí třídě jsem byla zase vystrašená protože mi jedna 5. řekla že mi ulomí hlavu a pověsí ji na pouliční světlo :DD. Jen kvůli tmu že jsem řekla o tom: "Ty s tím klukem určitě chodíš co?" :D Prostě naprostá pitomost. A v páté třídě jsem dělala příjmačky na 8letý gympl. Jedna příšerná učitelka mi řekla že na to nemám že sem úplně vymaštěná. A když jsem byla 14 ze 43 a brali jich prních 30 zavřela klapačku a dělala jak mě má ráda a že to věděla a teď se vychlubuje že za to může ona protože mě dobře učila. :D
No a tak jsem tam už 3rokem předstírám svoji inteligenci :D. No co bych vám řekla. S mojí kámočkou Kačkou se už dávno nevídáme. z baletu odešla a začala chodit na mažoretky. S Eliškou sem seděla v primě(1.ročník gymnázia) a teď jsme i po roce "moc tě nemusím" celkem kámošky :) S Markétou se občas potkávám. Jí se rodiče rozvedli a ona se přestěhovala do města kde jsem bydlela jako malá. S Terkou mojí nejlepší kámoškou na prvním stupni se sotva pozdravím. Obě sme se hodně změnily. Možná že jednou se zase potkáme a bude to jako dřív, ale nevím. No a já si na gymplu našla nový kámošky. Prvním rokem jsem byla zmatená. Druhý rok jsem naprosto podělala. A třetí rok chci znovu napravit.
Myslím hlavně z pohledu kamarádství a školy. Začla jsem špatně myslela jsem si že je ta holka dobrá kámoška, ale ne nejde to . Musela bych se chovat jako její poddaný, jako její stín a to mi nejde. Doufala sem v ní dávala jí naději. Ale nevyšla ona se na mě prostě vykašlala. Nejdřív mě obviňovala z všech možných kravin a to prostě nešlo díky ní jsem ztrácela půdu pod nohama i ostatní kamarády. Jenže to už dál nešlo....... V pololetí jsem se přesadila s jinou holkou kvůli hádce. Nakonec jsem seděla Terkou kterou jsem po celou tu dobu nesnášela. Stejně tak jako "parta" v který sem byla. Já si na ní pomalu zvikala zachvíli jsem jí říkala kamarádka, potom dobrá kamarídka a nakonec byla ta nejlepší a pořád je.
Terka pro mě znamená mnohem víc než si kdo umí představit. S Markét s kterou jem byla kámoška už od tábora před primou jsem kamarádila i přes věčné scény holky se kterou se kamarádila. Markéta s Terkou jsou ty nejlepší kamarádky.
A jak jsem chtěla napsat k citátu k fotce . "Někdy musíme počkat a nechat se s ostatními poprat druhé sami i přesto že nám na nich moc záleží" prostě i když vím že to bude bolet tak jako mě nemůžu nic říct. Prostě to nejde.
Teď budu sedět s mojí spolužačkou. Ale jak sama Terka na koních řekla "možná že zachvíli budem sedět spolu zase" (měli sme takovej seskok EXspolusedících do sena :D.
Možná že se na mě konečně po dlouhédobě zase usálo štěstí... :)
*Keep Smile*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Xoo Xoo | Web | 31. srpna 2011 v 9:51 | Reagovat

Pěkný :)

2 VΣrulle* VΣrulle* | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 9:53 | Reagovat

[1]: Dík ;-)

3 Kačík Kačík | 3. září 2011 v 13:03 | Reagovat

me se to nechce cist ale ta fotka je hezka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama